Jo, už je to tak. Bacily lítaly tak dlouho kolem zbytku rodiny, až sedly i na mě. Chtěla bych si lehnout s horkým čajem a místo toho myju okna a běhám po zubařích... Snad za pár let budu mít ještě svoje zuby :-(
Chtěla bych být dospělá. O mě nejde, já si připadám jako hotový člověk, i když mám občas problémy s vypisováním složenek, svolením k inkasu apod... Jenže u některým budu pořád ta malá holka, co by si bez cizích rad a blbých keců určitě zpackala život.
Chtěla bych být velká.
Velká dost nato, aby mě naši nedrtili otázkama, u koho to teda přespím. Dost velká nato, abych nemusela denně slýchávat věci typu: oběd máš v ledničce, ty knedlíky si ohřívej v sáčku, jinak nebudou dobrý...
Dost velká nato, aby mě brali vážně. Jsem zamilovaná a všichni se na mě dívají, jako bych se zbláznila. Nechápou, že jsem po dlouhé době zase moc šťastná. Je jim to jedno. Neptají se stylem A jak se vám daří? Ale Ty si jako ještě pořád s tím, no tím, jak se jenom jmenuje... A taky ještě pořád říkaj Jo, přijď. Ne přiďte...
A koukaj na mě skrz prsty. Dyť už je k sakru plnoletý!
Jsem vzteklá, nemocná a zjišťuju, že i žárlivá.
pondělí 8. září 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)