tábor III aneb zkurvené vítkovské lásky..

Přijela parta ze Vsi. První turnus s nimi moc nekomunikuje, takže paříme u nás. Jak by Pavlínka řekla: Perly Pičo s.r.o

Obligátní otázka: Tak co Kuřátko, co chlapi? Chápu, že to někteří myslí dobře, ale já na to začínám mít alergickou reakci.. Myslíš ty nádoby plné hnusu, co jen chodí po bytě, zanechávají za sebou svršky, špinavé prádlo a prdí? Tomáš poznal, že je zle. Sedíme dlouho dlouho do noci v admirálu a řešíme neřešitelné. Jak přežít bývalého/bývalou v údolí? Chlastat.. Nejhorší je, že na Moravici člověk všechno bere jinak. Jako v jiné dimenzi. Rozhodí ho banalita. Melancholicky kouká po každém zdejším zákoutí a vzpomíná. A taky pláče.

Nakonec ale zabere finta číslo jedna - pijem. Adam bubnuje a my zpíváme a tančíme až do rána. Přesto všechno je mi moc dobře..

Zato poslední noci se děsím čím dál tím víc.

Přijíždí Hanka, závěrečný večer mě hecuje a končíme ve Vsi. Místo pozdravu dostávám Pupendo. Tančím a pařím jako už dlouho ne. I Tyna sedí, vyděšeně kouká a nechápe. Nechápe ani Laso s Tomem - co tu děláš??? Zásady jsou od toho, aby se porušovaly. Bavím se i s P*, ze začátku se držím. S rostoucí hladinou alkoholu raději odcházím domů. Sedíme v Ondrou v sauně a já jen těžko polykám slzy. Nakonec s Hankou z kuchyně pozorujeme svítání.

Pro mě letos už všechno končí. Nemám nic, co by mě donutilo těšit se na zbytek prázdnin. Poslední táborový den bytostně nesnáším. Je konec..