osmadvacet

Celou sobotu s Tynou řešíme naprosto uvalenou, leč celkem podstatnou věc aneb jak se nacpat do svých malých džín. Tyna jde nakonec na pouťovou v sukni. Podpatky se na tom štěrku parádně vyjímají a kdekdo se ptá řekl ji někdo, že tady není na Stodolní?!

Pokračujeme u Klárky na karibské party. Alkohol s džusem se pro mladší ročníky stává nebezpečnou kombinací. Nastává přemlouvání rodičů. Nakonec jedeme v šesti. Cestování je v našem podání celkem STUPIDní, známé je i kupování lístků stylem taky a batoh.
Na základně jsme rozdělení do oddílů, vedoucí mi dělá osmiletá slečna. Super. Až na verzi rozcvičky a budíčku stylem Mirečku, stůj a křič u toho stanu tak dlouho, dokud nevylezou ven. Masakr.


Mojito mejdan se rovněž daří. Prý je to nejlepší mojito ze všech. Lepší než na Stodolní. A to i bez ledu :-)


Pomalu skládáme plachty, rovnáme celty a mi zas začíná být smutno. Děti pomalu odjíždí a nás čeká práce. Z počátku se děsím nakládáni, je nás šest perel a jeden drsňák. Vyfotíme se a Ogiho vymažeme přes photoshop. Nakonec se počet schopných pracujících zvyšuje. Uf.


A už je to 28 nocí. Letos už skoro měsíc spím na Vítkově. No není to paráda?