Krásných 12 dní. Jako v Brně. Žádné kam jdeš, s kým jdeš a proč si nepřišla na noc domů? Žádná zpověď. Místo toho nakrmit kočku a želvu, zalít kytky, pustit slepice, zavřít slepice, posekat trávu, navařit, uklidit...
Nedá se říct, že bych byla doma sama. Pár nocí strávených na Vítkově, pár akcí. Návštěvy, co po mě chtějí na noc strávenou mimo domov omluvenku. Návštěva domova důchodců :-)
Strach z návratu. Strach z tátového nabořeného auta. Ty si tele, asi budeme trénovat parkování. A to vše s úsměvem. A to, že se teď budeš bát řídit není řešení. Čumím. Nechápu.
Dneska mě vzbudil Pan domácí. Přijel za Dobytkem a on měl asi děsnou radost, že ho vidí, že na něj hulákal přes celou ulici a všecky vzbudil. Teda nehulákal Pan domácí, ale Dobytek. Ale Pan domácí za to vlastně taky mohl.
Teorie odrazu ode dna. Od února můžu jen a jen stoupat. A pak, že svět není krásný :-)
čtvrtek 7. srpna 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat