Včera hrála Mňága ve Stounu. Jako každoročně. Stejně jako kterýkoliv jiný podzim se scházíme na tuto srdcovku. Kluci stárnou a my s nimi.
Letos jsem je slyšela teprve poprvé, ale aspoň jsem si vynahradila pondělní neúčast na kickboxu. Opravdu není jednoduché pařit na židli s ukulele bratrem, který si pod hrudí pěstuje Bobánka. Ruce bolí, záda bolí, z kouře mě řežou oči, ale proč ne?
Playlist:
Si přivlastnil jeden fanoušek, který ho naskenoval a poslal :-)
Ale nehráli Kam se dožijem a Thunderstruck od ACDC, Dubový taxík a Kafe.
Nevadí.
Za to hráli Spaste svoje duše, Nejlíp jim bylo, Nagasaki Hirošima.
Přídavek: Chtít chytit vítr, Ne teď ne! a končili Salám banán.
Paralelně na Stolárně hráli Čadi a BTD. Bohužel jsem stihla jen ´jam´ na konci, po kterém Radim prohlásil, že v posledních čtyřech taktech pochytil, že je to v Fdur. Jedno mě ale potěšilo velice: jednou kamarád, pořád kamarád.
Žádné komentáře:
Okomentovat