předzkouškové

Co všichni milujeme:
ChemIng
nesystematičnost přednášejícího z genetiky
dochvilnost paní docentky
to, že 80% učiva je v přednáškách.. hm, že?
podrobný popis porážky prasátek a kravek - a co teprv chudáci kuřata

a co nejvíc zbožňujem?
Předvánoční shánění dárků spojené s blázincem na FCH

pátek

I když z knížek zná max Mikulášovy patálie,
přestože představení by bez Jana Fišara bylo o ničem,
můžu s jistotou tvrdit,
že mám vedle sebe toho nejhezčího a nejbáječnějšího chlapa v celém divadle.

A to ho přitom musím poslední dobou pěkně s*.

Jo a s tchýní jsme se koukaly na Sex ve městě ;-)

Marku hobluj!

Chlapi a (ne)dochvilnost

Chlapi mají jednu neuvěřitelnou vlastnost. A to tu, že absolutně neumí zacházet s časem. Když si dávám sraz s kamarádem silnějšího pohlaví, používám následující techniku:
Kino začíná v 7. Lístky je třeba vyzvednout nejpozději o půl 7, tudíž by bylo dobré ve frontě stát už po čtvrt na sedm. Takže frajerovi nahlásím, že sraz je v 6, on dorazí o čtvrt a všechno je ok :-)

Druhá jejich neschopnost týkající se času je jeho špatná organizace.
Můj muž ví, že má v neděli zápas, že v sobota padá, tudíž se můžeme vidět akorát tak v pátek.
Můj muž ví, že jen kvůli něj vybulám čtvrteční koncert Mňágy a Žďorp a páteční přednášku z mikrobiologie a pojedu dom už ve čtvrtek večer, abych s ním mohla strávit aspoň to páteční dopoledne.
Můj muž ví, že v pátek odpoledne má laboratoře a že musí odevzdat protokoly, ale kdy je začne tvořit? Ve čtvrtek večer, tudíž v pátek ráno (ale až poté, co v 7 vstanu a dám si koupel) píše, že to nemá hotové a že čas, který měl původně strávit se mnout, stráví nad sepisováním stavebních hmot.

Proč si chlapi neumí své povinnosti nějak časově naplánovat? Proč všechno nechávají na poslední chvíli?
Pokud existuje chlap, který tohle umí, chci ho znát!

Strach je pryč. Zdá se, že se nemusím bát minulosti a ty tři bezradné roky jsou za mnou. Je mi jedno, že vůbec nemá vkus. Možná si celý večer snažil dokázat, že je taky schopný si někoho najít. To je jeho boj. Mám svůj život. A je mi fajn :-)

Teď mám nový bojový úkol. Přesvědčit ostatní, že jim kamaráda neberu.

A rozpadlo se nám metro a kýtu vyhrála mažoretka s pupkem.

Koncertově

Včera hrála Mňága ve Stounu. Jako každoročně. Stejně jako kterýkoliv jiný podzim se scházíme na tuto srdcovku. Kluci stárnou a my s nimi.
Letos jsem je slyšela teprve poprvé, ale aspoň jsem si vynahradila pondělní neúčast na kickboxu. Opravdu není jednoduché pařit na židli s ukulele bratrem, který si pod hrudí pěstuje Bobánka. Ruce bolí, záda bolí, z kouře mě řežou oči, ale proč ne?

Playlist:
Si přivlastnil jeden fanoušek, který ho naskenoval a poslal :-)
Ale nehráli Kam se dožijem a Thunderstruck od ACDC, Dubový taxík a Kafe.
Nevadí.
Za to hráli Spaste svoje duše, Nejlíp jim bylo, Nagasaki Hirošima.

Přídavek: Chtít chytit vítr, Ne teď ne! a končili Salám banán.

Paralelně na Stolárně hráli Čadi a BTD. Bohužel jsem stihla jen ´jam´ na konci, po kterém Radim prohlásil, že v posledních čtyřech taktech pochytil, že je to v Fdur. Jedno mě ale potěšilo velice: jednou kamarád, pořád kamarád.

Nejhorší věc po ránu..

.. je když všechny šaliny končí na Červinkově

Nízké Tatry 08

Odjeli jsme s lahváčem na střeše a přilepily se nám stěrače.
Vstávejte vy saláti! Je půl šesté, tak ať stihnem autobus..
Co s Harykem? Na cvičák.. Jen aby žádné paní nenaštěkal do boudy..







Celá fotogalerie by Jura
http://juroman.rajce.idnes.cz/Nad_mraky-NT_2008/

Jmenovala se Zuzanka

out of order

Jo, už je to tak. Bacily lítaly tak dlouho kolem zbytku rodiny, až sedly i na mě. Chtěla bych si lehnout s horkým čajem a místo toho myju okna a běhám po zubařích... Snad za pár let budu mít ještě svoje zuby :-(

Chtěla bych být dospělá. O mě nejde, já si připadám jako hotový člověk, i když mám občas problémy s vypisováním složenek, svolením k inkasu apod... Jenže u některým budu pořád ta malá holka, co by si bez cizích rad a blbých keců určitě zpackala život.

Chtěla bych být velká.
Velká dost nato, aby mě naši nedrtili otázkama, u koho to teda přespím. Dost velká nato, abych nemusela denně slýchávat věci typu: oběd máš v ledničce, ty knedlíky si ohřívej v sáčku, jinak nebudou dobrý...
Dost velká nato, aby mě brali vážně. Jsem zamilovaná a všichni se na mě dívají, jako bych se zbláznila. Nechápou, že jsem po dlouhé době zase moc šťastná. Je jim to jedno. Neptají se stylem A jak se vám daří? Ale Ty si jako ještě pořád s tím, no tím, jak se jenom jmenuje... A taky ještě pořád říkaj Jo, přijď. Ne přiďte...
A koukaj na mě skrz prsty. Dyť už je k sakru plnoletý!

Jsem vzteklá, nemocná a zjišťuju, že i žárlivá.

osmadvacet

Celou sobotu s Tynou řešíme naprosto uvalenou, leč celkem podstatnou věc aneb jak se nacpat do svých malých džín. Tyna jde nakonec na pouťovou v sukni. Podpatky se na tom štěrku parádně vyjímají a kdekdo se ptá řekl ji někdo, že tady není na Stodolní?!

Pokračujeme u Klárky na karibské party. Alkohol s džusem se pro mladší ročníky stává nebezpečnou kombinací. Nastává přemlouvání rodičů. Nakonec jedeme v šesti. Cestování je v našem podání celkem STUPIDní, známé je i kupování lístků stylem taky a batoh.
Na základně jsme rozdělení do oddílů, vedoucí mi dělá osmiletá slečna. Super. Až na verzi rozcvičky a budíčku stylem Mirečku, stůj a křič u toho stanu tak dlouho, dokud nevylezou ven. Masakr.


Mojito mejdan se rovněž daří. Prý je to nejlepší mojito ze všech. Lepší než na Stodolní. A to i bez ledu :-)


Pomalu skládáme plachty, rovnáme celty a mi zas začíná být smutno. Děti pomalu odjíždí a nás čeká práce. Z počátku se děsím nakládáni, je nás šest perel a jeden drsňák. Vyfotíme se a Ogiho vymažeme přes photoshop. Nakonec se počet schopných pracujících zvyšuje. Uf.


A už je to 28 nocí. Letos už skoro měsíc spím na Vítkově. No není to paráda?

Peking 2008

Včera začala dlouho očekávaná olympiáda. Země se rozdělila na dvě skupiny, jedna olympiádu v Číně propagovala, druhá ji zavrhovala. Ze svátku sportu se stal "svátek" politický. I když se před samotnými hrami hodně hovořilo o jejich bojkotu ze strany politiků kvůli Tibetu a lidským právům, vše dopadlo opačně. Na zahájení usedlo na tribunu rekordní počet více než osmdesáti hlav států.



Přes všechny politické protesty, přes pokusy o zhašení olympijského ohně se včerejší zahajovací ceremoniál obešel bez problémů. O co víc, byl famózní. Vypadá to, že číňané jsou velmi pečliví pořadatelé. Narozdíl od minulých Athén, kdy spousta sportovišť nebyla ani dokončena.

Objevují se ale i zděšení. Při včerejším dokonale propracovaném zahájení padl výrok na připravovaný Londýn 2012 - Jak se tomu můžeme vůbec vyrovnat?

A pro české fanoušky jedna výborná zpráva. Hned první sada medailí se rozdávala ve střelbě vzduchové pušky a ta nejcennější patří Kateřině Emmons (za svobodna Kůrková)!

rodiče na dovolené

Krásných 12 dní. Jako v Brně. Žádné kam jdeš, s kým jdeš a proč si nepřišla na noc domů? Žádná zpověď. Místo toho nakrmit kočku a želvu, zalít kytky, pustit slepice, zavřít slepice, posekat trávu, navařit, uklidit...

Nedá se říct, že bych byla doma sama. Pár nocí strávených na Vítkově, pár akcí. Návštěvy, co po mě chtějí na noc strávenou mimo domov omluvenku. Návštěva domova důchodců :-)

Strach z návratu. Strach z tátového nabořeného auta. Ty si tele, asi budeme trénovat parkování. A to vše s úsměvem. A to, že se teď budeš bát řídit není řešení. Čumím. Nechápu.

Dneska mě vzbudil Pan domácí. Přijel za Dobytkem a on měl asi děsnou radost, že ho vidí, že na něj hulákal přes celou ulici a všecky vzbudil. Teda nehulákal Pan domácí, ale Dobytek. Ale Pan domácí za to vlastně taky mohl.

Teorie odrazu ode dna. Od února můžu jen a jen stoupat. A pak, že svět není krásný :-)